Lamův fantasy koutek

Temná předpověď

Všude byla tma. Medish šel temnou prázdnotou a nevěděl kde je. Pořád se rozhlížel aby uviděl aspoň záblesk světla, malý plamínek pochodní, ale neviděl nic, jen tmu a prázdno. Nevěděl ani jak dlouho tu bloudí, ale tušil, že už dlouho. Medish pozvedl ruku a snažil se vykouzlit oheň. Opět mu to nešlo, pokoušel se o to už po několikáte, ale vždy selhal. Nechápal proč, vždyť je dost dobrým mágem.

Náhle se před ním zjevilo slabé světlo a v něm stáli dvě osoby. Nikdo by na tu dálku v této tmě osoby nepoznal, ale Medish věděl kdo to je, znal je, ačkoliv se s nimi nikdy nepotkal. Byli to jeho rodiče, které nikdy neviděl, ale přece je poznal. Zíral na ně s otevřenou pusou, když najednou začali hořet a on se zmohl jen na hlasitý výkřik:

„Néé!“ chtěl k nim běžet, ale nemohl, něco mu bránilo, jenže nevěděl pořádně co. Bylo to jako by ho někdo paralyzoval. Po několika vteřinách snažení se mu podařilo pohnout a on se rozeběhl ke svým hořícím rodičům, ale po několika metrech zakopl. Svět se začal točit, v nekonečné černé prázdnotě se začínala objevovat světla.

Medish doslova vyletěl z postele a z toho, co uviděl byl nesvůj. Viděl malý pokoj s malým dřevěným stolkem, na kterém byla spousta pergamenů a knih. Viděl skříň. Teprve teď mu došlo co se stalo: „Uff“ oddychl si, „zase jen ten sen.“

Tyto sny ho provázejí už od dětství, nevěděl proč. Děsily ho, ale také mu pomáhali. Někdy jako teď viděl své rodiče, jindy viděl hořet celá města a umírat jejich obyvatele, což byla tak trochu ironie, protože on nikdy žádné město neviděl ani neviděl nikoho jiného krom obyvatel Sharzedmu, což byla poměrně malá škola vytesaná do hor. Zde žil a zde se učil té nejtemnější magii. Učili se tu i jiní, kteří,stejně , jako Medish, nevěděli odkud pocházejí, kdo jsou a proč tu jsou. Věděli jen to,že mají ohromný talent na magii. Medish byl podle svých učitelů nejnadanější a společně s ostatními mohl magii v určité míře volně provozovat až do doby kdy při hodině sesmahl svého učitele ohnivé magie a on mu teď, jako nemrtvý, otravoval život.

Medish uslyšel zvenku nějaké vytí a tak se šel podívat k oknu, kdo to je. Byli to vlkodlaci, kteří hlídali okolí Sharzedmu, ale nevěděl proti komu. Možná proti studentům, kteří nesměli město opustit do ukončení studia. Vlkodlaci hlídali zřejmě jedinou cestu, skrz skály, žádný jiný východ tu podle jiných nebyl. Ale Medish jeden objevil, či spíš objevil cestu někam do sklepení a už nějaký čas plánoval, že uteče. Neměl to tady rád a už se těšil, až bude moci vyzkoušet své schopnosti na obyvatelích okolního světa, který dosud nepoznal.

V dálce uviděl vycházející slunce, čekal ho další otravný den. Hodil přes sebe kutnu, starý oděv, který nosili temní elfové od dob, které nikdo dnes žijící nepamatoval. Opláchl se a sešel po schodech ze svého pokoje do komnaty, kde všichni studenti jedli. Medish byl vysoký a na kouzelníka neobvykle svalnatý a také měl poměrně malé uši na to, že to byl temný elf. Když sestoupil velkým, širokým schodištěm, namířil si to ke stolu kde sedával. Sál byl velký a dlouhý, byly po něm rozmístěny velké dubové stoly s dlouhými lavicemi. U stolu seděl Caryr a cpal se jídlem, které bylo všude po stole rozestaveno. Medish si k němu přisedl a se směšným výrazem sledoval, jak se cpe. Caryr se na něj podíval a s plnou pusou se ho zeptal:

„Co je?“

„Nic. Jen se nudím.“

„Proto na mě zíráš jako…“ ani nedořekl když ho Medish přerušil:“Jo. Přesně takhle na tebe zírám! Hele“ naklonil se k němu blíž aby je ostatní neslyšeli „dnes večer vypadnem tou chodbou ve sklepě.“

„Vždyť víš, že to nikam nevede.“

„Temnota s vámi“ pozdravil je nově příchozí Segrik, který se posadil a rozmýšlel se, co si zakousne jako první.

„Segriku“, oslovil ho Medish „dnes bych docela rád zdrhul tím tunelem, půjdeš se mnou?“

„Já, na rozdíl od tebe, se chci magii učit, Zeptej se tady Caryra, ten vždy ochotně prchal.“

„Já nejdu“ vložil se do rozhovoru Caryr „stačil mi ten kousanec od toho zavšiveného vlkodlaka.!“

„Nefňukej zase, Caryre“, reagoval Medish, „kdybys běhal rychlejš tak nás nechytili!“

Segrik se jen smál.

„Já nikam nejdu“, začal zase Caryr, „nehodlám být sežrán nějakým smradlavým vlkodlakem.“

„A ty Segriku?“ tázal se ho Medish.

„Já?“ zamyslel se, „já taky nikam nejdu, možná až budu umět kouzlit smrtící démony.“

„No, jestli tady chcete strávit věčnost, tak prosím, ale já chci taky poznat svět vně města.“

Na tato slova se Medish zvedl a nabručeně se odbelhal do učebny černé magie, prvního dnešního předmětu. Každý den se od svítání do setmění musel učit kouzlit a vyvolávat všelijaké potvory. Každý den to samé. Medish byl tím stále více znuděn a chtěl vidět, co je venku za zdmi Sharzedmu.

Byl už večer když se Medish znaveně vsunul do svého pokoje. Měl už sbaleno. Vzal do ruky velký batoh a vydal se pomalu schodištěm do jídelny. Plížil se velkými, tmavými chodbami, chabě osvícenými svícny. Když došel ke vstupu do sklepení, vyvolal kouzlo „pochodeň“, aby viděl, kam šlape. Šel dlouhými chodbami, okolo kterých byla spousta harampádí. Po dlouhé době došel tam, kam měl namířeno-k velkým dřevěným dveřím. Zmáčkl kliku a zůstal nevěřícně stát. Dveře byly posledně zamčené a najednou jsou odemčené! Něco mu říkalo, že tam na někoho nebo na něco narazí. Šel dál a prohlížel si knihy naházené na sobě ve skříních, na krabice plné různých zbraní a neznámých magických předmětů. Všude také bylo plno soch, na kterých bylo vytesáno plno různorodých tvorů. Odvážil se a na jednoho sáhl, byl jako živý, když v tom ho socha popadla za krk a začala ho škrtit. Medish se začal bránit a přitom zakopl o bednu, kterou měl pod nohama. Když se za ním socha vydala, poznal v ní zombie, pravou tlející zombie, která ho začala znova škrtit a natahovala se, aby mu něco ukousla z těla. Medish si jen myslel: To radši nezkoušej, stejně bych ti nechutnal. A snažil se vzpomenout na nějaké účinné kouzlo, ale nemohl si žádné vybavit. V tom nahmatal vedle sebe velký palcát, a usekl zombiemu hlavu. Pak se mu povedlo zbytek těla spálit pomocí kouzla. Vůbec ale nevěděl, proč ho to nenapadlo dřív, spálit ho. Nějak mu to přestávalo myslet.

Zhluboka dýchal a odpočíval. Vždyť ten zombie ho málem zabil. Slyšel kroky, slyšel je v dálce, ale nevěděl odkud jsou. Koukal se nalevo i napravo, tam, kudy chodba vedla. Až po nějaké chvíli poznal, že kroky pocházejí z levé strany, kam se chystal a kde myslel, že je cesta ven. Okamžitě se připravil na další potvoru, ale ze tmy vyšel jen démonolog. Medish si na pár chvil oddychl, ale byl stále v pozoru, aby odrazil případná kouzla.

„Kdo seš?“, zeptal se Medish nejistě.

„Vždyť mě znáš“, usmál se na něj démonolog.

Medish se na něj snažil vzpomenout a také se vzpomněl. Vždy, když měl sen kdy ničí velká města, stál vedle něj a sledoval tu zkázu. Teď si sen vybavoval jasněji a uviděl, jak vojáci - zřejmě jeho vojáci-masakrují obyvatele.

„Vidíš svou budoucnost Medishi“ pokračoval démonolog. Medish na něj zíral a snažil se uvědomit si, co to říká. Viděl snad svou budoucnost? Má snad dar předvídání?

„Od…odkud znáš mé jméno a jak víš co se mi zdá?“ zakoktal Medish.

„Kdo myslíš, že ti dal jméno?“

„Ty? Mé jméno mi dali rodiče a já si je pamatuju, tak se mě nesnaž oblafnout.“

Démonolog se jen rozesmál: „Jo ti tě zplodili, ale ty si byl už před narozením předurčen k velkým cílům a já tě měl tu čest pojmenovat, tebe jenž máš znovu nastolit temnotu.“

„Cože?“ zíral na něj Medish s otevřenou pusou. „Takže to… ty zničený města… to se stane?“

„Ano pokud se vrátíš a naučíš se, co se zde naučit můžeš. Pak se to snad vyplní.“

„A kde jsou tedy moji rodiče?“

„Já tvé rodiče neznám a nejsou vůbec důležití. Teď jsi důležitý pouze ty.“

„Jak to - já?“

„Vše se dozvíš, já jsem tu jen, abych tě přesvědčil, že máš zůstat ve Sharzedmu.“

„A když nezůstanu?“

„Pak nikdy nedosáhneš toho, co jsi viděl ve svých snech a budeš jen ubohej nájemnej mág.“

„A komu to pomůže? Přece nebudu ničit města jen tak pro srandu, ne?“

„Jistě, zatím budeš mít jen dva úkoly, zůstat tu a poté dobýt svět.“

„Hm.. a pro koho teda budu ten svět dobývat?“

„Pro pár démonů, kteří musí něco najít, aby mohli pokračovat v tom, v čem před pár tisíciletími přestali. Ty jsi dlouhým šlechtěním plnokrevných temných elfů, svých předků, předurčen stát se nejlepším mágem který kdy žil.“

„Copak démoni jsou tak slabí, že je přemůže nějakej elf?“

„To ne, ale zkrátka se sem nemůžou dostat, ale to tě nemusí zajímat. Teď se vrať zpátky a nezklamej nás.“ Tím démonolog skončil a zmizel ve tmě ze které přišel. Medish nad tím chvilku uvažoval a pak se vydal zpět. Představoval si, že se ho v budoucnu bude bát celý svět a že bude nejmocnější mág na světě. Jen ho zaráželo, že bude pouhou loutkou démonů.

Ale co, tak po té, co dokončím výcvik a ovládnu svět je zradím a budu svým pánem! A ne někdo jiný  myslel si. „A svět teprve pozná sílu plnokrevného temného elfa, Dark Elfa“ řekl si nahlas a vydal se zpět. Čekala ho velká budoucnost.