Lamův fantasy koutek

Poselství draků

Bylo právě odpoledne, jasné letní slunce svítilo na borový les, a vítr pohupoval větvemi a shořelou trávou. Ze spálených pařezů šel ještě dým, takže nebylo dobře vidět na ohořelou pláň. Nefer a jeho hraničáři čekali v příkopě na kraji lesa. Někde nad nimi v zelených korunách stromů vyčkávalo elfí komando, které mělo pozorovat blížící se techy*, ale ani jejich bystré oči neprohlídnou hustý kouř, který je vidět míle daleko.

Nechápu proč jsem souhlasil, že jim pomůžu, vždyť tu čekáme už třetím dnem a ani jeden z těch zatracených techů se tu neobjevil. Myslil si Nefer, velitel Dračích hraničářů, kteří byli už trochu znuděni, protože za celou dobu co tu byli na nikoho, krom lesních veverek nenarazili. Kdybych zůstal v Chorbawu, tam jsem byl aspoň užitečnější a…. Neferovi myšlenky přerušil nějaký hluk na spáleništi, bylo slyšet i hlasy mužů. V tom se ze shora ozvalo: „Připravte se,je jich dvacet.“ Podle dupotu poznali hraničáři, že táhnou něco těžkého.

„Ti budou mít určitě plamenomety a opakovačky**.“

„Pro mne za mě ať si mají třeba ruční dělo, já jim to jejich tak zvaný brnění proseknu jako uschlé listí.

„Hahá, to tě chci vidět, sázím dvacet zlotejch, že jich zapíchnu aspoň pět“

Bavili se hraničáři.

„No jo hoši, ještě jsme ani netasili meče tak tu neoslavujte předčasně vítězství“ Uklidnil je Nefer.

Někteří z techů byli už vidět a jejich hlasy a dupot sílili, až vyplašili zatím klidně okolo poskakující zvěř. Když byli už jen na pár kroků od zatím neporušeného lesa, vyletěli z hustě za listnatělých stromů šípy, které skolili několik techů. Ostatní jen překvapeně koukali až do doby kdy se na ně z příkopu vyvalilo dvanáct hraničářů, v tom okamžiku popadli pušky a začali střílet do korun stromů, do hraničářů a někteří vše co drželi zahodili a utíkali zpátky od kut přišli. Bitva to byla krátká, všichni techové během ní padly a ti co se dali na útěk byli zabiti šípy elfů, kteří teď lezli dolů, aby hraničářům poděkovali. Mezitím co se hraničáři hádali jestli jich vychloubač opravdu skolil pět nebo míň, přistoupil velitel elfů k Neferovi:

„Dík za pomoc, to by je snad mělo od dalšího vypalování na chvíli odradit, než dorazí posily z Labidu“

„Rádi jsme pomohli těm kdo ještě žijí pro magii a jsou ochotni za její existenci bojovat.

Na druhý den ráno přijel do tábora posel. Byla ještě mlha a slunce ještě ani nevyšlo, jen sova rušila do této chvíle klid toho rána, ale po příjezdu posla, se pomalu budil celý tábor. Posel měl zprávu pro Nefera, kterému mág Hadrin nařizuje okamžitě přijet do Mavirolu. Když to od posla slyšel, šel do stanu velitele elfů.

„Jestli chceš tak klidně jeď, však my se tu o sebe a les nějak postaráme.“ Říkal velitel.

„To ano, ale co když jich přijde víc a co když vás přemůžou, co pak?“ tázal se Nefer.

„Neboj posily z Labidu jsou už jen den daleko, řekl mi to posel, který přinesl zprávu i tobě.“

„No jak myslíš, tak tedy ave, snad budeme spolu zase někdy bránit nějaký les.“

„Tohle přece není ledajaký les, tohle je velký hvozd a říše nás, lesních elfů, tohle je Truval.“

„Pro mě je les jako les, tak ave.“ Rozloučil se Nefer.

Když si jeho muži zabalili, složili vše na koně a jeli tryskem k hlavnímu městu Drakeovi marky, k Mavirolu. Do toho to centra Západní Říše prchali všichni mágové a zastánci magie. Nefer v tom velkém městě ještě nebyl, ale ani tam nechtěl, byl spokojen tam kde žil, ale na druhou stranu byl opět rád, že zase zavítá do nějaké civilizace. Asi první věc kterou udělá, bude, že si nechá opravit meč, ne, že by to neuměl, ale nebyl žádný mistr a také ho zajímalo co nového se děje ve světě. Jak projížděli den za dnem stejnou krajinou, nekonečnými pastvinami, chtěl čím dál víc zpět domů, do Termopilu, tam bylo hlavní sídlo a škola Dračích hraničářů, ale bylo to tam jiné než před Revolucí, dnes škola přijme každého, dřív by se to nemohlo stát, ale dnes byla jiná doba, která si žádala, každou ruku, před zvětšující se mocí těch proradných techů.

Bylo něco málo hodin po svítání když skupinka dvanácti hraničářů dorazila do Mavirolu. Ubytovali se několik kroků od brány, v jednom útulném hostinci, když pojedli a postarali se o koně, vydal se Nefer k věži, kde sídlili mágové. Stála v centru a byla vidět už zdaleka. Neferovi to tu připadalo jako v každém velkém městě a vůbec se netěšil na setkání s Hadrinem.

Co ten starej mág ode mne zase potřebuje, nejdřív mě pošle do těch proklatých Krvavých vrchů, kde mě málem rozsekali ti hnusní skřeti, potom zase do toho Truvalského lesa, kde jsem musel čtyři dny čuchat ten smaradlavej kouř ze spálenišť, kam mě asi pošle teď?

Myslel si Nefer. Cestou do centra si dal u jednoho kováře za nehorázný peníz opravit meč a na hlavní ulici, která vedla přímo k jeho cíly si zakoupil noviny(jedna zmála věcí Revoluce povolená v Říši). Na noviny byl určitě větší spoleh, než na nějaké drby hospodských ožralů. Hned první článek v něm vyvolal zlost:

„Včera byla v Tarantu vypálena univerzita magie. K večeru  protrhl dav techů bránu a vtrhl dovnitř, ani zoufalá obrana posledních zůstávajících mágů nemohla zabránit této katastrofě. Techové spálili poslední spisy, které se nepodařilo na začátku Revoluce odvést a zničili umělecká díla, která nemohla být odvezena, jako například socha draka v životní velikosti, který už v parku stojí od založení univerzity a který univerzitě daroval Řád draka za zásluhy v boji proti drakobijcům. Není známo kolik v troskách, ať  už ohněm nebo rukou techů zahynulo mágů, ale odhaduje se na šestnáct.“

Nefer ani nedočetl a zahodil noviny do koše. Po té pokračoval dál až došel k věži, byla velice vysoká, ale úzká. Vystoupal po točitých schodech až do patnáctého patra kde měl Hadrin pracovnu, nebyla tam ani žádná chodba jen dveře. Bez zaklepání vstoupil dovnitř a vyrušil ho ze čtení novin.

„Á konečně jsi tady, čekal jsem tě již včera, ale ty jsi sem asi moc nespěchal, že?“ uvítal ho Hadrin. Na to jak se věž jevila úzká byla jeho pracovna prostorná, všude nějaké regály s knihami, stůl a židle byli z vzácného drubového dřeva*** a dokonce zde byli dveře do další místnosti, ale co Neferovi připadalo nejdivnější byla dvě okna za Hadrinem.

Ano okna, vždyť zvenčí žádná vidět nebyla, jen úplně nahoře, ale to bylo asi o dvacet pater výš. Přemýšlel Nefer a jediné rozumné vysvětlení kterého napadalo bylo, že celé věžové centrum je zahaleno do nějakého kouzla, které věže dělá zvenčí úplně jiné a menší a ten kdo není mág by to asi nepoznal, možná ani někteří z mágů by to nepoznali, ale nevěděl proč to je tak maskované.

„Ano, opravdu jsem se sem netěšil.“ odpověděl nabručeně Nefer.

„Podle tvého výrazu ve tváři, je jasné, že jsi už četl noviny a dozvěděl jsi se o té nemilé věci co se stala v Tarantu.“

„Nemilé věci?“ Rozčílil se Nefer „vždyť tam umírali mágové a celá univerzita včetně památek, které jsou nenávratně ztraceny se proměnila v prach, vždyť to je barbarství!“

„No ano je, ale na druhou stranu, co pak by jsi neudělal to samé, oni nás nenávidí a spousta našich přívrženců mezi prostým lidem by tohle samé udělala s jejich univerzitami.“

„Kéž by jsme to také mohli udělat, úplně to samé, zničit jejich univerzitu, se všemi vzácnými věcmi které se v ní nalézají.“

„Tak teď mi hochu řekni kdo je tady barbar, rozčiluješ se nad tím co udělali, ale klidně bys to udělal taky, já myslel, že patříš k těm moudřejším z řad Dračích hraničářů.“

„Ano, ale ty se nechceš pomstít?!“

„Ano, chci, ale bojím se, že to nebude možné.“

„Proč?“

„Naše síly se tenčí, techové vynalézají stále nové věci a my se jim můžeme bránit jedině tím, že budeme stále magicky silnější, ale výcvik nových mágů je velmi pomalý a těžký.“

„Chceš to tedy vzdát?“

„Ne jen říkám, že se budeme muset víc snažit abychom porazili techy.“

„No, ale to přece není věc pro kterou jsi mě zavolal, že?“

„Ne to není“

„Dobře co tedy zase potřebuješ?“

„Techové byli zabržděni před dvaceti lety naší obranou, tvůj otec ti o tom jistě vyprávěl,“ Hadrin se zazubil „ a proto staví něco co by naší obranu mohlo prorazit….“

„A co stavějí?“ Skočil mu Nefer do řeči.

„Jestli mi nebudeš skákat do řeči tak se to i možná dozvíš.“ Hadrin se na chvíli odmlčel.  „Zatím se nám nepodařilo zjistit co stavějí, ale stavějí to v průmyslovém městě Tartadu, které leží jižně od Hor Děsu. V posledních několika týdnech tam přicházejí stále nové a velké zásoby surovin a mnoho lidí, asi se tam něco chystá.“

„A ode mne chcete abych vypátral co, nemám pravdu?“

„Ano naprostou, tvým úkolem bude vypátrat co tam dělají a informovat nás o tom.“

„Hm… je by mě zajímalo, jak se tam dostanu a jak asi tuším, půjdu sám.“

„Ano půjdeš sám a dostaneš se tam naprosto jednoduše. Trpaslíci těžící železo v horách, mají vykopaný tunel pod horami a tím tunelem tě pustí, neboj se vše potřebné jsme zařídili.“

„Proč nám trpoši z Dakladosu pomáhají? Já myslel, že jsou neutrální.“

„Ano, ale v poslední době nemohli najít nová naleziště, tak jsme jim nabídli pomoc a našli jsme jim pár nových nalezišť a oni nám za to slíbili pomoc. Hlavně se tam moc neochomítej a jdi přímo cestou kterou ti ukážou.“

„A jak poznají, že jste mě poslali vy?“

„Jednoduše, u hlavní brány na severu bude čekat tvůj starý přítel Dufr.“

„Sakra, co ten tam dělá? Doufal jsem, že se mu provždy vyhnu.“

„Neboj Nefere, ty jeho vtípky určitě přežiješ, odjíždíš  dnes večer a spěchej, aby nebylo pozdě.“

Tak zakončil Hadrin rozhovor. Nefer celý nesvůj sešel zpátky dolů do města a myslil si:Dufr, proč ten? Proč je všude? Snad se mi ho podaří nějak odehnat.

Dufr byl Neferův starý přítel. Poprvé se sním setkal když bojoval ještě jako novic v Západním úvalu, byl to jeho nejhorší měsíc v životě co zažil, poté se sním setkal, ještě několikrát. Dufr je už prý odmalička strašně ukecaný, jak tvrdí jeho otec Dagarik.

Nefer se pomalými kroky doploužil zpět k hostinci a řekl vše svým druhům, které poté poslal zpět do Termopil.

Sám odjel až na druhý den ráno. Jel přes velké pláně, vesnice a kopce, zastavil se jen párkrát aby si on a jeho kůň mohli odpočinout. Celou cestu myslel na to setkání, na které má přijít.

Dufr

Opakoval si stále v duchu. Nejdéle se zdržel ve Vormě, což bylo jedno z největších měst v Říši. Tam si pořádně odpočinul, aby měl dost sil na tichou a opatrnou cestu do Tartadu.

Když dorazil k Severní bráně Dakladosu, trpasličího království, byla již tma v nedaleké vesničce plápolaly ohně. Brána byla otevřená a u ní čekal jeden zakrslý trpaslík. Dej velký duchu ať to není Dufr. Modlil se v duchu Nefer, ale pro velké Neferovo zklamání to Dufr byl a už zdálky ho zdravil:

„Tuž zdar člověče, jak ses celou tu dubu měl, no ni?“ vítal ho Dufr.

„Jo jde to a co ty Dufre jak tobě se vede?“

„No dobře, to je přece jasná, pořád tady kutám to blbé železo a mám se jako v těch nejwyšších trpasličích síních. Už jsme se dlouho neviděli, no ni?“

„Jo neviděli, ale jsem tu kvůli důležitější věci, doprovodíš mě k jižní bráně?“

„Tuž se wí, že jó, jen pojď za mnú hochu.

Tak Dufr šel s Neferem k druhé bráně a cestu mu zpříjemňoval klasickými trpaslickými žerty a veselými historkami, jak mu jednou chytly vousy , když si pekl prase a Nefer jen přikyvoval, protože ho Dufr nepustil ke slovu i když ho Nefer neměl moc v oblibě, musel uznat, že Dufr patří k těm lepším trpaslíkům, protože většina jich není k cizincům přívětivá a jsou většinou nedůvěřiví. Když došli k Jižní bráně, chtěl jít Dufr s Neferem, ale ten namítal, že je to příliš nebezpečné a, že on má určitě dost práce zde.

Nefer nechal u hlavní brány koně a šel dál pěšky. Byl už den, takže v tunelu strávil celou noc. Už po několika desítkách mílích viděl kouř valící se z města před ním. Když došel až na kopec nad městem, byla už tma a uviděl spousty komínů a průmyslových budov. Jeho pozornost však zaujala skupinka továren, která byla docela vzdálená od těch ostatních, navíc měli veliké rozměry, takže bylo jasné kam se vydat. Překonat oplocení bylo snadné a docela ho udivilo, když nenašel nikde okolo budovy žádné stráže, jen u vrat vedoucích do komplexu. Nefer, ale věděl jak se dostat dovnitř, slyšel toho o těchto továrnách hodně. Každá měla málo oken, kterými by se větralo proto, se stavěli potrubí, které měli přivádět do továren čistý vzduch.

Našel je docela rychle. Rychle se jednou z nich protáhl a plazil se dál, okolo sebe slyšel nějaké hlasy, ale nevěnoval jim pozornost. Když se plazil blízko jedné z místností, uslyšel rozhovor, který už nějakou váhu měl.

„Je vše připraveno?“ tázal se jeden hlas.

„Ano pane, vše podle rozkazu.“ odpovídal druhý.

„Výborně, kdy budou moct odletět?“

„Ráno pane, už se dodělávají jen malé úpravy.“

„Dobře, dobře, tohle ty drzé mágy naprosto zničí.“

Když tohle Nefer slyšel, bylo mu jasné, že se tu děje něco velkého. Plazil se rychle dál, protože moc času do rána mu nezbývalo, když tu náhodou narazil na to co hledal. Malým oknem ve ventilaci viděl do velké haly, ve které bylo připraveno okamžitě vzlétnout dvacet vzducholodí. Byli tam jak velké bombardovací s nouzovými letouny, tak i lehké přepravní. Kdyby tímhle zničili nějaké město… město! V tom si to Nefer uvědomil vždyť jediné velké město mágů, které je blízko je Vorma! Jedno z největších měst Říše, kdyby Vormu zničili ztratili by mágové podporu lidu. To se nesmí stát! musím varovat ostatní! Rozhodl Nefer v mysli a rychle se plazil zpět. Když vyběhl na kopec nad městem, už svítalo Uslyšel za sebou nějaký strašný zvuk. A když se otočil, uviděl jak se velká střecha továrny, kde schovávali vzducholodě, otevírá a vylétají zní první, menší vzducholodě. Ještě svoje tempo zrychlil. Když doběhl k Jižní bráně Dakladosu, rychle nasedl na svého koně, narychlo vysvětlil Dufrymu co se děje a, že musí spěchat, aby zachránil město a ať jde se skupinou trpaslíků do hor, aby v případě potřeby pomohli jeho raněným mužům, či drakům. Jel rychle dál na koni tryskem. Trochu se mu ulevilo když před sebou uviděl svoje rodné město-Termopil, tam zformuje všechny hraničáře a poletí s nimi vstříc techům. Když  ale přijel do stájí, oznámil mu jeden ze stájníků, že všichni hraničáři byli povoláni do Chorbawi a, že zde zůstala jen malá skupinka o pěti hraničářích. Nefera to ještě více rozčílilo, rychle je sehnal a společně vyletěli na svých dracích naproti vzducholodím. Nikdo z hraničářů se na nic nevyptával, stačilo jen říct, že pokud nepoletí, bude během několika hodin zničena Vorma. Jeho drak, už poměrně starý, Azhak se jen smál. Byli staří přátelé, kteří se znali od dětství.

Na vzducholodě narazili u Špičatých skal, to bylo místo těsně před vstupem z hor do nížin. Nefer s hraničáři vzducholodě obletěli a řítili se k nim ze zadu. Každá ze vzducholodí byla vybavena rychlopalnými kušemi, nebo těžkými opakovacími puškami a k tomu na každé byla po zuby ozbrojená posádka. Pozorovatelé na vzducholodích zahlídli draky skoro okamžitě a hned spustili palbu. Draci úspěšně uhýbali a lukostřelci sestřelovali obsluhu těžkých kuší. Vzducholodě nebylo snadné zničit tak, jak si Nefer představoval. Myslel, že bude stačit trocha ohně k balónům a vzducholodě sami vybouchnou, ale při posledních útocích byly balóny pokryty nějakými alchymistickými patlaninami. Když se k zemi zřítilo pět vzducholodí, padl i jeden drak. Draci nemohli skoro ani manévrovat. Všude létali šípy a kulky. Jeden drak se rozhodl obětovat a při chrlení ohně narazil do dvou blízko sebe vznášejících se vzducholodí, následný výbuch strhl k zemi dvě další. Hraničár který na draku seděl, přeskočil k jinému. Zaměřovali se na ty lehčí, přepravní. Nebyli totiž tak opevněné. A bylo jich víc. Posádky vzducholodí, byli ochotni obětovat třeba čtyři vzducholodě jen aby jedno z draků skolili, což se jim také povedlo. Už zbývali jen dvě velké vzducholodě a jen dva draci. To nemůžeme zvládnout. Myslel si Nefer. Jeden z draků se zřítil, když byl zasažen balistou, ale Nefer okamžitě pomstil jeho smrt zničením další vzducholodě. Pak už zbýval jen on jeho drak Azhak a jedna vzducholoď.

„Měli bychom se vrátit, určitě někde ještě seženeme pomoc.“  Navrhoval Nefer.

„Ne, chlapče, my ji dostaneme dolů i za cenu našich životů, mí bratři neumírali přeci zbytečně.“

Po těchto slovech se, i přes Neferovi protesty, rozletěl přímo proti vzducholodi s žhnoucí tlamou. Vzducholoď padala dolů společně s Azhakem. Dopadli blízko sebe a zem se pod jejich dopadem zachvěla. Jediný kdo z té bitvy vyvázl živý, byl Nefer. Připlazil se ještě k dýchajícímu Azhakovi:

„Neboj, příteli, tvá oběť nepřišla ve zmar, budeš pomstěn, všichni se dovědí o hrdinství těch, kteří zde padli aby jiní mohli žít. Přísahám ti, že draky i ten nejchudší tech bude obdivovat, protože draci jsou ve skutečnosti dobří.“

„Spoléhám na tebe chlapče“

Řekl z posledních sil Azhak a zemřel. Nefer se rozplakal a přísahal pomstu.

Z dálky už slyšel hlasitou řeč trpaslíků, ale nejvíc slyšel Dufira.

Otřel slzu a přesně věděl co má dělat.

Drak

To slovo mu znělo v hlavě a on si myslil:, ale za několik týdnů už to nebude jen slovo, za pár týdnů to bude slovo, kterého se budou techové bát a budou nad ním žasnout. Protože drak není jen tvor, drak je tvor který byl, je a bude nejúžasnější stvoření které se kdy zrodilo a na mě je, aby se o tomto úžasném tvoru dozvěděli všude. Jak sem přísahal tak také splním. Sbohem, příteli.

*tech-lidé kteří se postavili za technické(od toho název) šíření. Ti kdo zůstali u starých zvyků a magie, se nazývají mágové. V magických zemí je tech hanlivé a urážející slovo.

**opakovačka-opakovací puška, tj. puška která střílí rychle za sebou a má v zásobníku až deset kulek.

***drubové dřevo-vzácné dřevo rostoucí pouze v Truhalském hvozdu.