Lamův fantasy koutek

V nekonečné vesmírné prázdnotě a temnotě, se zablýsklo velké bílé, oslňující světlo. Záře brzo ustala a na jejím místě zůstaly jen dva žhnoucí meteory. Jeden žhnul oslňujícím stříbro bílým světlem a druhý oslepujícím ohněm. Meteory se daly do pohybu. I na vesmírnou dobu letěli krátce. Letěli ke světu známému jako Etherie. Oba letěly na jiné místo, letěly oblohou, prorážely mraky a jejich záře a oslnivost slábla.

Na jednom kontinentu, uprostřed noci, na vysoké skále stál mistr magie Halmar, oblečen do šedivého kabátu s kapucí, který šahal až na zem. V jedné ruce držel dřevěnou hůl. Vedle něj stála jeho žačka, mladá elfka Amashi, oblečena do stejného, ale menšího a zeleného kabátu. Na noční hvězdné obloze se zablýsklo bílé světlo. Byl to jeden z meteorů. Padal k zemi a bílá záře ozařovala krajinu pod ním. Husté lesy, plné vysokých listnatých stromů, velké planiny a potoky, jejichž voda odrážela zlatavou záři hvězd. Meteor proletěl okolo stojící dvojice na skále.  A spadl kdesi v krajině.

„Na tuto chvíli jsem čekal celý život“ řekl Halmar.

„A nejen vy“ poznamenala vzrušeně Amashi.

Halmar se na ni podíval: „Ano, celé generace,“ řekl zamyšleně, „pojď nejsme určitě jediní kdo by si to chtěl doma vystavit.“

Halmar se vydal dolů z útesu a Amashi za ním. Po krátké cestě tmavým lesem došli k jezeru uprostřed lesa. Jezero nebylo příliš hluboké a z jeho dna se linula bílá záře meteoru. Voda byla neklidná díky blízkému vodopádu, přinášející do jezera průzračně čistou vodu.

Amashi se k jezeru rozeběhla, zatímco Halmar se za ní pomalu loudal, opírajíc se o hůl. Amashi se uprostřed cesty k jezeru zastavila a znejistila. Halmar to také cítil, ale nenechal se tím zneklidnit a pomalu došel k dívce.

Něco zarašilo a Amashi se se strachem otočila na Halmara. Ten držel v prázdné ruce šíp. Halmar se zamračil a na jeho vousaté tváři vyrašilo několik jizev a vrásek. Podíval se do místa odkud šíp vyletěl. Stála tam černá osoba s rudě žhnoucíma očima, zjevně udivená tím, že Halmar chytil její šíp. Halmar šíp zahodil, sundal kabát a odhodil hůl. Pod kabátem měl bílý hábit, přitažený černým páskem, přes ramena přehozenou koženou vestu. Temný střelec začal rychlostí větru střílet další šípy. Halmar je jednoduše odrážel rukama. Temný střelec to zjevně vzdal a rozběhl se proti mágovi. Ten pokryl své ruce energií, kterou začal střílet po běžícím střelci. Ten se snažil uhýbat. Za ním hořely zasažené stromy. Halmar temného střelce trefil a seškvařil na uhel.

„Běž pro meteor a uteč od sud“ řekl přísně Amashii. Ta se rozeběhla k jezeru.

Půl míle odsud přikrčeně stál na padlém stromu další temný střelec. Rudýma očima hleděl na tu scenérii. Kdyby mu bylo vidět do jeho černé tváře byli by noční živočichové viděli jeho chladný úsměv. Temný střelec dal své dlaně k ústům, která vydala divný, nepraktický zvuk. Halmar ho slyšel a proto zbystřil, stejně jako Amashi, která se zastavila a podívala se na svého mistra. Ten se zamyšleně podíval na noční oblohu nad sebou, ze které na něj právě letěla ohnivá koule. Halmar kouli pomocí štítu odrazil, ale vyčerpalo ho to tak, že se svalil na zem. Amashi ten výbuch odhodil několik metrů od místa kde předtím stála. Její kapuca jí spadla z hlavy a odhalily se tak zlatavě blyštivé vlasy. V očích měla, ale hrůzu. Sledovala jak na jejím mistru přistává drak, poměrně malý, ale dost silný nato aby svoje pařáty zabořil do Halmarova masa, vynesl na oblohu a hodil zpět na zem. Z jeho čerstvých ran proudila horká krev.

Halmar se otočil z posledních sil na Amashii: „Vem Bílou hvězdu“ při těchto slovech vykašlával krev a poté jen zavřel oči. Amashi nevěděla jestli je mrtvý, ale nemohla to nijak zjistit, musela vzít meteor a co nejrychleji od sud utéct. Rozběhla se k jezeru kde meteor dopadl. Už byla skoro u něj, když ji zasáhla šipka vyfouknutá temným střelcem. Amashi se svalila pomalu do vody. Střelec se s tichým chechtáním vynořil z temného křoví a pomalými kroky se vydal k meteoru. Nepospíchal, věděl, že už ho nikdo nebude zdržovat. Došel k meteoru, klekl si a vytáhl ho svýmí černými rukavicemi ven. Bílé světlo ozářilo jeho snědou pleť. A on v tiché noci, sám prožíval blažený pocit a vzrušení z doteku tak velké magické sílý.